Nucená práce nařízená státem podle EUFLR
Nucená práce nařízená státními orgány je v čl. 2 definována zvlášť, pokyny jí v přístupu založeném na riziku dávají přednost a na konci procesu nápravy se s ní zachází jinak — protože dodavatel nemůže napravit to, co nařizuje stát.
Většina logiky nařízení předpokládá dodavatele, který se může změnit: žebříček pokynů vede od prevence přes zmírnění a nápravu k odpovědnému ukončení spolupráce jako poslednímu prostředku. Nucená práce nařízená státem tento předpoklad boří. Tam, kde důkazy ukazují schéma provozované veřejnými orgány a minimální ochotu k nápravě, pokyny říkají, že odpovědné ukončení spolupráce může být jedinou schůdnou cestou, a posouzení založené na riziku řadí takové případy na první místo. Platforma proto drží samostatné označení pro riziko nařízené státem, čerpané z databáze, jakmile bude existovat, a do té doby z externích zpráv, a nápravný plán otevřený na tomto označení se ve výchozím stavu řídí trasou ukončení spolupráce, ne žebříčkem. Spis s důkazy zaznamenává důvod této volby, protože orgán přezkoumávající rozhodnutí se zeptá, proč společnost odešla, místo aby napravila — a odpovědí je samotný text pokynů.